nakladatelství Michal Šurgot

nakladatelství Michal Šurgot

Vydané a připravované publikace nakladatelství specializovaného na napoleonské období.

Napoleon a jeho první mamlúk Roustam


Napoleon a jeho první mamlúk Raza Roustam

Zvýhodněná cena: 250,- Kč

vazba: brožovaná

počet stran: 304


Bohatě ilustrovaná publikace s příběhy Napoleona a jeho prvního mamlúka Razy Roustama, který byl jeho komorníkem, osobním strážcem, nosičem pušek na lovu a podobně.

Jak sám Roustam uvádí: "S císařem jsem prodělal všechny kampaně: první tažení proti Rakousku, pruské a polské tažení, druhé rakouské tažení, španělské, tažení do Moskvy a u Drážďan, i to v samotné Francii. Doprovázel jsem ho na cestách: dvakrát do Itálie, do Benátek, do Holandska, kde jsem dostal zimnici a kde mi císař poskytl kočár, abych se vrátil do Paříže."



zpět na úvodní stranu



Ukázky:


Roustam: Nikdo neřekl, že se odebereme do Francie. Dozvěděl jsem se o tom až po dlouhé době. Několik dní poté, co jsem začal sloužit u Napoleona, ho přišel pozdě v noci obléci komorník. Generál mi řekl: „Odjíždíme z Alexandrie, protože se blíží turecké i anglické vojsko." Vydali jsme se na cestu tak rychle, že jsem ani nestihl vzít z domu El-Bekriho své věci, které jsem tam měl. Nejvíce jsem želel ztráty sluhy, kterého jsem nemohl vzít sebou.

Vyrazili jsme z Káhiry a večer došli do Minufu. Zde generál povečeřel a následující ráno, jak bylo zmíněno, jsme pokračovali do Alexandrie. Znenadání naši cestu přehradilo množství Arabů. Poprosil jsem generála o svolení vyrazit na Araby s oddílem osobní stráže, který tvořil generálův doprovod. Odpověděl: „Jeď, ale buď opatrný. Jestli padneš do zajetí, neušetří tě." Ničeho jsem se nebál, byl jsem na dobrém koni a pořádně ozbrojen. Kromě páru pistolí, šavle a trombónu, jsem měl u sedla ještě palcát. Když jsme Araby zahnali, Bonaparte se zeptal pana Barbanègra, který při útoku velel, jak jsem se bil. Odpověděl: „Ano, je to statečný voják. Zranil dva Araby." Generál nařídil, abych dostal čestnou dýku, z čehož jsem měl ohromnou radost. Od toho dne jsem měl dýku neustále při sobě.

V ten den jsme ulehli v poušti na písku. Večer dorazil z Káhiry pan Elias s depeší pro Bonaparta a mi donesl meloun, který jsem snědl s velikým potěšením, protože bylo veliké horko. Elias mi prozradil: „Vězte, že žádná turecká ani anglická armáda není, jak se doteď říkalo. Pojedete někam jinam." Víc mi nesdělil a vrátil se do Káhiry.

Nazítří ráno jsme trochu zbloudili z cesty, protože všude bylo mnoho písku. Brzy jsme ale uviděli několik pracujících arabských žen. Generál mi přikázal, abych se jich zeptal na cestu. Rozjel jsem se tryskem za nimi, abych to zjistil. Když mě ženy zpozorovaly, uchopily svoje haleny, které byly jejich jediným oděvem, ukázaly mi své zadnice a nakonec i celá nahá těla.

K desáté hodině večerní jsme dorazili někam mezi Alexandrií a Abúkír na břeh Středozemního moře. Postavily se stany a začalo se připravovat jídlo. V kotvišti jsem spatřil dvě fregaty. Zeptal jsem se Eugéna, pobočníka vrchního velitele, co to jsou za lodě a komu patří. Tvrdil mi, že patří Turkům. Ještě to schovával v tajnosti, neboť to byly fregaty francouzské, které v kotvišti čekaly na generála a jeho doprovod, ale to jsem se dozvěděl až večer.

Protože bylo horko, šel jsem se během čekání vykoupat do moře. Tady me našel pan Pfister, generálův kontrolor, který mě sháněl. Šel jsem do svého stanu a večeřel. Všiml jsem si, že všichni byli velmi spokojení a dost rozjaření. Během jídla jsem vnímal neobvyklý ruch. Vojáci stříleli do svých toren, jezdci předávali koně těm, co museli zůstat. Zeptal jsem se Jauberta, jednoho z generálových tlumočníků: „Co to všechno znamená? Všichni jsou tak veselí." "Odcházíme do Paříže. Takže do drahé vlasti a velikého města. Ty dvě fregaty, které vidíte, nás odvezou do Francie." I mi přikázali opustit koně. Vzal jsem si jen malý cestovní vak, kde byly dvě haleny a kašmírová šála.


«−N−»


Wairy: 3. října se hrála opera Oedipus, na které byli přítomni všichni panovníci. Když jeden z umělců v prvním aktu pronesl: „Pravé lidské přátelství je darem od Boha", car povstal a ladně nabídl ruku císaři. Ozval se veliký potlesk.

V tu samou noc jsem císaři asistoval se svlékáním jako obvykle. Všechny dveře do jeho ložnice byly pečlivě zavřeny stejně jako okna a zajištěny. Nikdo nemohl vstoupit do pokoje Jeho Veličenstva jinak než přes místnost, ve které jsem ležel s Roustamem. Stráž byla umístěna dole na schodech. Každou noc jsem usínal s vědomím, že k císaři je nemožno se dostat, dokonce ho jen probudit.

Kolem druhé hodiny ranní mě náhle uprostřed hlubokého spánku probudil zvláštní rachot. Otevřel jsem oči, s největší pozorností se zaposlouchal a nic neslyše, přisuzoval jsem to účinku snění, připravoval jsem se zase ke spánku, když jsem uslyšel nejasné výkřiky a steny, znějící jako by škrtili člověka. Uslyšel jsem to dvakrát za sebou. Posadil jsem se, vlasy se mi zježily a zalil mě studený pot. Uvěřil jsem tomu, že někdo vraždí císaře. Vyskočil jsem z lůžka a vzbudil Roustama.

Křik se ozval ještě hlasitěji. Obezřetně, jak mi to jen mé vzrušení dovolovalo, jsem otevřel dveře a vstoupil do místnosti. Rychle jsem se rozhlédl a zjistil, že žádná jiná osoba tam nevstoupila. Přistoupil jsem k lůžku a spatřil Jeho Veličenstvo jak leží napříč posteli se strnulým držením těla. Jeho přikrývka a prostěradlo byly odhozeny a celá jeho osoba vykazovala strašné známky vypětí. Z otevřených úst vycházely neartikulované zvuky, hruď měl mocně sevřenou, stažené břicho si držel jednou rukou.

Když jsem ho viděl, měl jsem strašné obavy. Oslovil jsem ho, ale neodpověděl. Oslovil jsem ho ještě jednou, dvakrát, pořád bylo ticho. Nakonec jsem s ním mírně zatřásl. Císař se probudil, strašně vykřikl a pronesl: „Co se děje? Co se děje?“ Rychle jsem mu řekl, že viděv jak ho sžírá strašná noční můra, dovolil jsem si ho probudit. „To jste moc dobře udělal drahý Constante, že jste vzbudil Jeho Veličenstvo. Ach! Příteli, jaký strašný sen! Medvěd mi rozerval hruď a žral mé srdce!“ Císař pak vstal z postele a procházel se po pokoji, zatím co jsem mu upravoval lože. Musel si převlíct košili, protože tu původní měl zmáčenou potem. Pak se znovu uložil ke spánku.

Následující ráno při oblékání mi řekl, že účinek noční můry byl tak úděsný, že už nemohl znovu usnout. Často ho pronásledovaly myšlenky na ten šeredný sen, nezřídka se o něm zmiňoval a pokaždé z něj vyvozoval jiné závěry.


«−N−»


Meneval: Během jedné z přehlídek konajících se ve Vídni se Napoleon doslechl, že určité pluky dostaly vadné výstrojní součásti či součásti uniformy, a že zpronevěra se odehrála i se zásobami potravin a píce. Protože se informace potvrdila, nařídil vyšetřování. Výsledné šetření stanovilo, že stížnosti byly odůvodněné. Napoleon dokumenty předal válečnému soudu, před nějž byli předvedeni viníci. Byli odsouzeni k smrti. Císař zamítl všechny žádosti o milost, protože chtěl z viníků udělat exemplární případ. Akt přísnosti měl posloužit jako výstraha dalším proviněným.

V této souvislosti si pamatuju, že jednoho dne vstoupil císař do pracovny ve vzrušeném stavu a řekl: „Jen si to představte, právě jsem položil svou ruku na muže, který hanebným způsobem olupoval armádu v Itálii. Měl ochránce v direktoriu, kteří ho ujistili o beztrestnosti. Díky Bohu jsem ho znovu našel a rozhodl jsem se z něj udělat exemplární případ!“

Zmíněný F--- byl dodavatelem zásob během prvních kampaní v Itálii v době, kdy armádě velel generál Bonaparte. Jeho chování dalo podnět k nejvážnějším stížnostem. Direktoriem byl uznán vinným ze zpronevěry a kupčení se zásobami. Dodavatel unikl veškerému stíhání a od té doby o něm Napoleon neslyšel. Nevím, jakým způsobem se mu dostal znovu na stopu. Nadiktoval mi příkaz k jeho vyšetřování a uvěznění. Ale buď tato osoba našla prostředky jak se vyhnout bdělosti úřadů nebo Napoleon ucouvl před soudním skandálem, ve kterém by mohli být kompromitováni lidé, které nechtěl poškodit, F--- opět veškerému trestu unikl.

Mým cílem je ukázat, že Napoleon nebyl proti rozsudkům smrti, a že jeho osobní sklony ho pobízely ke shovívavosti. Ctnosti, která v jeho případě často zaváněla libovůlí.

...

Během Napoleonova pobytu ve Vídni se její obyvatelé stali oběťmi hladomoru, protože rakouské úřady zakázaly dovážet jakékoliv zásoby ze strachu, že je zneužijí francouzští vojáci. Deputace, které Napoleon dovolil navštívit rakouského císaře ohledně zrušení tohoto nařízení, se vrátila s nepořízenou. Napoleon, dojatý strádáním Vídeňáků, navštívil předměstí a společně s hlavním zásobovatelem armády učinil opatření pro zmírnění utrpení obyvatel.

Blížila se zima, proto městské chudině povolil získat dřevo v císařských lesích. Viděli jsme davy lidí procházejících s naloženými hromadami dřeva, které v těchto lesích po několik dnů káceli. Když to bylo v jeho moci, Napoleon se snažil ochránit obyvatele od válečných hrůz.


«−N−»


Durand: Když byl císař v apartmánech Marie-Luisy, často škádlil její první dámy vším možným způsobem. … Jednoho dne přišel do salónu a uviděl tam slečnu M--- sedět zády ke dveřím. Udělal znamení dámám, které stály naproti ní, ať mlčí, přišel potichu za ni a položil ji ruce přes oči. Věděla, že jediná osoba, která by si vůči ní mohla dovolit takovou důvěrnost, byl ctěný Bourdier, úctyhodný starý pán a hlavní doktor císařovny, takže neměla pochyb, že vetřelcem je právě on. Zvolala: „To jste vy pane Bourdiere! Myslíte si, že nepoznám vaše veliké, ošklivé ruce?“ (pozn. madam Durandové: Císařovy ruce byly nádherné.) „Velké, ošklivé ruce“, opakoval císař a dovolil ji opět vidět: „Vy jste náročná!“ Ubohá dívka byla tak zmatená, že výběhla z místnosti.



zpět na úvodní stranu



V knize je čerpáno z těchto pamětí:


Abrantés, Laure Junot de - Memoirs of Napoleon, His Court and Family

Bausset, Louis F. J. - Private Memoirs of the Court of Napoleon

Beauharnais, Hortense de - Memoirs of Queen Hortense

Beauharnais, Eugène Rose de - Memoires du Prince Eugene

Bourgoing, Paul Ch. A. de - Itinéraire de Napoléon 1er de Smorgoni à Paris

Bourrienne, Louis - Memoirs of Napoleon Bonaparte

Campbell, Neil - Napoleon at Fontainebleau and Elba

Caulaincourt, Armand A. L. de - With Napoleon In Russia

Desgenettes, René - Histoire médicale de l'armée d'Orient

Durand, Sophie Cohondet - Napoleon and Marie-Louise, 1810-1814

Fain, Agathon J. F. - Mémoires du baron Fain

Fleury, Joseph A. B. - Mémoires de Fleury, de la Comédie française: 1757 à 1820

Gassicourt, Charles Louis Cadet de - Voyage en Autriche, en Moravie, et en Bavière

Georges, Marguerite - A favourite of Napoleon

Chlapowski, Dezydery - Pamietniki

Lavallette, Antoine - Memoirs of Count Lavallette

Lejeune, Louis Francois - Memoirs of Baron Lejeune

Marmont, Auguste F. L. - Memoires du marechal Marmont, duc de Raguse, de 1792 a 1841

Meneval, Claude Francois de - Memoirs illustrating the History of Napoleon I from 1802 - 1815

Pasquier, Etienne Denis - A history of my time; memoirs of Chancellor Pasquier

Raza, Roustam - Moja žizň rjadom s Napoleonom

Raza, Roustam - Souvenirs de Roustam

Rémusat, Paul de - Memoirs of madame de Rémusat

Saint-Elme, Ida - Memoirs of a Contemporary

Savary, Anne Jean M. R. - Memoirs of the Duke of Rovigo

Truchsess von Waldburg, Ludwig F. - A Narrative Of Napoleon Buonaparte's Journey From Fountainebleau To Frejus In April, 1814

Wairy, Louis Constant - Memoirs of Constant



zpět na úvodní stranu